Předminulý čas prostý, anglicky past perfect simple, slouží k vyjádření děje, který se stal ještě před jiným dějem v minulosti. Nejde tedy jen o obyčejný minulý čas. Mluvčí pomocí něj jasně ukazuje pořadí událostí: jedna věc se odehrála dříve a druhá až potom. V češtině často stačí pořadí vět nebo výraz jako „už předtím“, v angličtině však bývá tento vztah vyjádřen právě gramatickým časem.
Představte si například situaci na prvním rande. Chcete zaplatit účet, ale zjistíte, že jste ztratili peněženku. V okamžiku, kdy peněženku hledáte, mluvíte o minulosti z pohledu přítomnosti. Když ale následující den vyprávíte známým, co se stalo, všechny události už patří do minulosti. Ztráta peněženky se přitom stala před okamžikem, kdy jste chtěli zaplatit. Právě tento dřívější minulý děj vyjádříte předminulým časem.
Jak se past perfect simple tvoří
Základní vzorec je jednoduchý: had + příčestí minulé. Pomocné sloveso had se používá u všech osob, takže se nemění podle podmětu. Rozdíl mezi jednotlivými osobami proto spočívá pouze v podmětu a významovém slovese.
U pravidelných sloves se příčestí minulé obvykle tvoří koncovkou -ed. Například: I had worked znamená „pracoval jsem“ nebo přesněji „už jsem pracoval před jiným minulým okamžikem“. U nepravidelných sloves je nutné znát třetí tvar slovesa: gone od slovesa go, seen od see nebo forgotten od forget.
- Oznamovací věta: podmět + had + příčestí minulé. Například She had left before I arrived znamená, že odešla před mým příchodem.
- Zápor: podmět + had not + příčestí minulé. Zkrácený tvar je hadn’t: We hadn’t finished the work, tedy „práci jsme ještě nedokončili“.
- Otázka: Had + podmět + příčestí minulé? Například Had they met before? znamená „Setkali se už předtím?“
Pomocné sloveso had se v tomto čase nepřekládá jako běžné „mít“. Je součástí gramatické konstrukce. Proto není správné měnit ho na has nebo have. Správně je I had seen, he had seen i they had seen. Tvar slovesa zůstává stejný u všech osob.
Kdy předminulý čas použít
Nejdůležitější je, aby ve větě existoval určitý minulý bod, ke kterému dřívější událost vztahujete. Tímto bodem může být jiný děj, časový okamžik nebo situace známá z předchozího vyprávění. Věta When I arrived, the film had started říká, že film začal dříve a můj příchod přišel až později. Druhý děj je v minulém čase prostém, zatímco první, starší děj je v předminulém čase.
Často se objevují výrazy before, after, already, just, never, by the time nebo until then. Samotná přítomnost těchto slov však ještě automaticky neznamená, že musíte použít past perfect. Rozhodující je význam a časová posloupnost. Pokud chcete zdůraznit, že jeden minulý děj předcházel druhému, je předminulý čas vhodnou volbou.
Užitečný studijní přehled k tomuto tématu najdete v gramatické části projektu Jazykolog, kde je past perfect simple zařazen mezi látku pro mírně pokročilé studenty: past perfect simple. Projekt se zaměřuje na angličtinu pro samouky, děti, začátečníky i pokročilé a kromě gramatiky nabízí také testy, materiály ke stažení a videa. Díky tomu lze pravidlo nejen přečíst, ale také procvičit v úlohách.
Předminulý čas se hodí zejména při vyprávění příběhů. Můžete například říct: She was tired because she had worked all night. Nejprve pracovala celou noc, potom byla unavená. Věta They couldn’t enter because they had lost the key zase vyjadřuje, že ztráta klíče předcházela nemožnosti vstoupit. Bez předminulého času by sice posluchač často význam pochopil, ale časové pořadí by nebylo tak přesné.
Past perfect simple používáme také tehdy, když mluvíme o zkušenosti nebo dokončeném výsledku před určitým minulým okamžikem. By 2018, he had visited ten countries znamená, že do roku 2018 už navštívil deset zemí. Událost je ukončená a díváme se na ni z minulého bodu, nikoli z přítomnosti.
Rozdíl mezi minulými časy
Nejčastější záměna vzniká mezi předminulým a minulým časem prostým. I lost my wallet pouze oznamuje, že jsem peněženku ztratil. I had lost my wallet before I went to the restaurant navíc objasňuje, že ztráta nastala ještě před návštěvou restaurace. Minulý čas prostý popisuje děj v minulosti, zatímco předminulý čas vytváří ještě starší vrstvu minulosti.
Předminulý čas prostý se liší také od předminulého času průběhového. Tvar had worked se soustředí hlavně na dokončený děj nebo jeho výsledek. Tvar had been working zdůrazňuje průběh, délku nebo opakované trvání činnosti před jiným minulým okamžikem. Pokud chcete říct, že někdo byl unavený, protože pracoval několik hodin, může být důležitější průběh. Jestli pouze konstatujete, že práci dokončil před odchodem, postačí past perfect simple.
Pozor také na rozdíl mezi předminulým a předpřítomným časem. Předpřítomný čas, například I have lost my wallet, spojuje minulou událost s přítomností: peněženku stále nemám. Předminulý čas, I had lost my wallet, se vztahuje k jinému bodu v minulosti. Stejná událost se tedy může v různém kontextu vyjádřit různými časy.
Praktický postup při tvorbě věty je následující: nejprve si určete dva děje v minulosti, potom zjistěte, který z nich se stal dříve, a nakonec staršímu ději přiřaďte had a příčestí minulé. Tímto způsobem se vyhnete mechanickému používání času po každém výrazu jako before. Předminulý čas není určen k tomu, aby nahrazoval všechny minulé časy, ale aby zřetelně uspořádal minulý příběh.
Při procvičování je užitečné nejprve doplňovat celé věty a následně je převádět do záporu a otázky. Zvláštní pozornost věnujte nepravidelným slovesům, protože právě jejich třetí tvary bývají nejčastějším zdrojem chyb. Jakmile si osvojíte konstrukci had + příčestí minulé a pochopíte vztah mezi dvěma minulými okamžiky, bude past perfect simple přirozenou součástí vašeho vyprávění.